Charlie Chaplin
Charles Spencer Chaplin Jr.,
známější jako Charlie Chaplin, byl jednou z nejvýznamnějších a nejtvůrčích osobností éry němého filmu: byl hercem, režisérem, scénáristou i producentem. Jeho kariéra v zábavním průmyslu trvala přes 70 let; od doby, kdy ještě jako malý chlapec účinkoval na britských viktoriánských jevištích a music hallech, až do jeho smrti ve věku 88 let. Vedl jeden z nejpozoruhodnějších a nejbarvitějších životů dvacátého století; od dětství v Londýně, připomínající romány Charlese Dickense, se dostal až na vrchol slávy ve filmovém průmyslu a stal se také na mnoho let kulturním idolem.
Jeho hlavní postavou byl Tulák: pobuda s vytříbenými způsoby a důstojností gentlemana, oblečený v úzkém kabátě, nepadnoucích kalhotách a obrovských botách, s buřinkou, hůlkou a neodmyslitelným knírkem. Jeho život plný úspěchů i neúspěchů, obdivu i kontroverze dodnes přitahuje mnoho pozornosti.
Chaplin dítětem
Neradostné dětství Charlese Chaplina bývá připomínáno často, protože až tam sahají kořeny filozofie většiny jeho filmů. Kid v podání Jackieho Coogena ve stejnojmenném Chaplinově filmu, to je vlastně sám Chaplin. Tak nějak asi v dětských letech mohl vypadat ten malý, hubený chlapec, pobíhající po londýnském předměstí Lambethu a shánějící se ustavičně po něčem k snědku. Vyrůstal na ulici, hledal příležitostný výdělek, z hladu i kradl.
Charles Spencer Chaplin se narodil 16. dubna 1889, v osm hodin večer, v uličce East Lane ve Walworthu. Krátce nato se Chaplinovi přestěhovali na náměstí West Square na třídě St. Georges Road v Lambethu. Maminka Hannah Chaplinová, rozená Hillová, byla subreta ve varieté, kde vystupovala pod uměleckým jménem Lily Harleyová. Otec Charles Chaplin byl operetní a music hallový zpěvák.
Hannah Chaplinová byla provdána celkem třikrát. Z prvního manželství přišel na svět Sydney, později rovněž známý jako filmový komik a manager bratra Charlieho, z druhého manželství synové Guy a Wheeler (byli přiřknuti otci Wheeleru Drydenovi; Wheeler jr. později pracoval jako Charlieho asistent v Hollywoodském studiu), a konečně ze třetího manželství – Charles Spencer. Otec Chaplin měl pak ještě po rozvodu s Hannah syna se svou milenkou Louisou.
Rok po Charlesově narození Chaplin senior rodinu opouští. Propadá alkoholu a zanechává svou bývalou ženu s malým Charlesem a jeho o čtyři roky starším nevlastním bratrem Sydneym bez prostředků. Přesto na něj Charlie nikdy nevzpomínal ve zlém. Charlieho otec umírá 9. května 1901 v nemocnici svatého Tomáše v Londýně. Ve svých 37 letech se upil k smrti.
Hannah Chaplinovou trápily po ztrátě hlasu nejprve migrény, později se projevila i vážnější duševní porucha. Svoji maminku miloval Chaplin nade vše. Jako malý chlapec naslouchal jejímu vyprávění o Napoleonovi a o Kristovi a tyto zážitky se v něm usadily natrvalo. Styděl se za hlad a bídu, v níž se s maminkou nacházeli, a snažil se jí – podobně jako Sydney – v těch smutných dobách všemožně pomáhat. Nakonec pro ni přece jen dokázal vytvořit komfort, v němž mohla v klidu prožít posledních sedm let svého života, a byl šťastný, že ještě mohla sledovat oba své syny na vrcholu slávy, obklopené bohatstvím, o jakém se jim nikdy ani nesnilo. Chaplinova matka umírá roku 1928 v Hollywoodu.
Začátek kariéry
Poprvé se Charlie objevuje na jevišti ve svých pěti letech – zastupuje svou matku, jíž selhal hlas. S kuráží vlastní malým dětem zpíval na scéně music hallu v předměstí Aldershot populární písničku Jack Jones. Už tehdy měl za sebou pobyt v Lambethském chudobinci, kde se ocitli se Sydneyem i s maminkou, mimochodem už tenkrát nemocnou. Po prvním Charlesově veřejném vystoupení následovala po nějaké době vystoupení další a i častější. Stepoval v dřevácích ve skupině Osm lancashirských chlapců, zahrál si roli kočičky ve hře o Popelce.
V šesti letech šel poprvé do školy. Školu pro sirotky a opuštěné děti v Hanwellu navštěvoval s bratrem Sydneyem téměř dva roky, tedy po celou dobu, co byla jejich maminka v nemocničním léčení. To bylo také jediné základní vzdělání, které se Charliemu dostalo.
Malý Charles byl poslíčkem, kamelotem, tiskařem, pracoval ve sklárně, vyráběl hračky, učil se holičem, přijímal u doktora pacienty, ale především, jak se přiznává: ,,Stejně jako Sydney jsem při všech těch rozmanitých povoláních neztrácel ze zřetele svůj konečný cíl stát se hercem.“ Bylo mu dvanáct a půl roku, když začal pravidelně navštěvovat Blackmoreovu divadelní agenturu v Bedford Street. Jeho první dvě divadelní role – kamelot a sluha – se vlastně příliš nelišily od toho, čím si vydělával předtím. Věčné shánění po obživě způsobilo, že ve třinácti letech stále ještě neuměl pořádně číst.
Charlie dostal nejprve malou chlapeckou roli ve hře Jim, románek z londýnského předměstí, ale po čtrnácti dnech tu byla role větší, v divadelní adaptaci Sherlocka Holmese. S Holmesem jej čekalo delší turné, na kterém – jelikož nebyl příliš společenský – prožíval chmurné dny osamocení. Ze zoufalství si tehdy koupil králíka, kterého tajně vozil s sebou, aby měl alespoň nějakého kamaráda v pokojích, které si na štacích pronajímal. V tom už poznáváme Chaplina takového, jaký byl velmi často i v dobách své největší slávy: plachý, osamělý, melancholický.
Po čase se Charlie dostal do varietní společnosti Caseyho cirkus, ale i to bylo jedno z těch krátkodobých, neperspektivních angažmá.
Koncem roku 1907 dostává osmnáctiletý Charlie Chaplin konečně angažmá, díky jemuž se už za šest let má proměnit z herce varietního v herce filmového. Se společností Freda Karna, kde se uvedl úspěšným záskokem v burleskní frašce Fotbalový zápas, a získal tak stálé angažmá, se v roce 1908 dostává poprvé do světa – na první evropské turné. A v roce 1910 pak odjíždí s Karnem poprvé do Ameriky…
Amerika
V Karnově společnosti byl i Artur Stanley Jefferson, který se později stal známým pod jménem Stan Laurel. Koncem roku 1913 shlédl Chaplinův výstup producent Mack Sennet, který ho najal do svého studia, Keystone Film Copany.
Chaplinova filmová kariéra začala u společnosti Keystone Studios, kde se zrodila postava věčného tuláka Charlieho. Velmi rychle se naučil umění a řemeslu výroby filmů. Po roce u Keystonu už režíroval a stříhal své vlastní krátké filmy, které měly okamžitě obrovský úspěch u publika. V roce 1915 uzavřel smlouvu se společností Esseny, kde dále rozvinul své filmařské dovednosti. Je pravda, že v essenayských komediích byl už Chaplin o třídu lepší; měl více času i zkušeností, v projevu přibyla hloubka i patos.
Další společností, u které Chaplin pracoval, byla firma Mutual, s níž Sydney Chaplin dohodl pro bratra smlouvu ve výši 670 000 dolarů za rok. Charlie natočil na základě této smlouvy celkem dvanáct krátkých, dvoudílných komedií. Určit nejlepší z této série je velice těžké; Chaplin rozvinul svou grotesku už k vrcholům dokonalosti.
V roce 1918 podepisuje Chaplin další, opět výhodnější smlouvu, tentokrát se společností First National. První film má název Psí život, posledním je Poutník, uvedený v roce 1923. Mezi Psím životem a Poutníkem vznikly mj. ještě dva významné snímky: Dobrý voják Chaplin a Kid. Čtveřice těchto filmů z First National představuje Charlese Chaplina jako zcela vyzrálého umělce.
Když Charles Chaplin dokončil film Poutník, mohl konečně po pětiletém působení u First National odejít ke společnosti, jejímž byl spoluzakladatelem už v roce 1919. Měla název United Artists a v jejím čele stála silná čtyřka: Mary Pickfordová, Douglas Fairbanks, Charles Chaplin a slavný režisér David W. Griffith. Konečně měl Chaplin pro své podnikání zcela volné ruce. Mezi nejznámější němé filmy patří Pařížská maitressa, Zlaté opojení a Cirkus.
Po nástupu zvukových filmů ve třicátých letech natočil Chaplin ještě dva filmy němé, doprovázené hudbou, kterou sám složil, a zvukovými efekty. Jsou to Světla velkoměsta a Moderní doba, oba považované za jedny z nejskvělejších Chaplinových filmů. V Moderní době dokonce kromě hudby zaznělo i několik slov – povelů – ředitele továrny z velké obrazovky a ke konci filmu se tu ozvala i píseň. Nezazpíval ji nikdo jiný než tulák Charlie. Jako by však i nadále tvrdošíjně obhajoval svoji stejně už napůl prohranou pravdu (že se film i v budoucnu obejde bez mluveného slova), zazpíval píseň s textem, který nedával pražádný smysl.
Chaplin ve zvukovém filmu
Zvukové filmy natočené v Hollywoodu jsou Diktátor, Monsieur Verdoux a Světla ramp. Poslední dva filmy byly natočeny v Londýně: Král v New Yorku (scénář a režie), Hraběnka z Hongkongu (v hlavních rolích se Sophií Lorenovou a Marlonem Brando).
Chaplinův první zvukový film, Diktátor, natočený a uvedený ve Spojených státech v době, kdy ještě neválčily, byl aktem vzdoru proti Adolfu Hitlerovi a nacismu. Film, v němž Chaplin vytvořil dvojroli židovského holiče a diktátora Hynkela, rozpoutal vlnu hlasů proti jeho tvůrci: obviňovali jej z válečného štvaní, neamerickosti, židovství. Je známo, že Hitler, který byl velkým fandou filmů, shlédl tento snímek dokonce dvakrát. Zajímavé je jistě i to, že Hitler a Chaplin se narodili pouhé čtyři dny po sobě ( Hitler se narodil 20. dubna 1889).
Politika
Co se týče politiky, Chaplin vždy sympatizoval s levicí. Ve čtyřicátých letech, v souvislosti s jeho vlivem, slávou a postavením, jaké v USA měl, byly jeho názory dokonce považovány za nebezpečně komunistické. V této době byl také Chaplin, podezřelý ze spolupráce s komunisty, obviněn z protiamerické činnosti. Na pokyn J. Edgara Hoovera se o Charlieho začala intenzivně zajímat FBI, která si o něm vedla rozsáhlé záznamy. Nátlak FBI ještě vzrostl v roce 1942 a koncem čtyřicátých let Chaplinovi dokonce hrozilo předvolání před soud. Nakonec se ale všechna nařčení ukázala jako neprůkazná.
V roce 1952 Charlie opouští Ameriku – původně na krátkou návštěvu rodné Anglie – nakonec se však rozhodne v Evropě usadit natrvalo (Hoover vyjednal s americkým imigračním úřadem zamítnutí jeho povolení k pobytu), a to ve švýcarském Vevey. Do Ameriky se vrátil jen jednou, v roce 1972, aby převzal cenu Americké filmové akademie Oskar za celoživotní dílo. Ačkoli byla jeho návštěva velký úspěch, je zajímavé, že obdržel pouze jednorázové vízum na dobu dvou měsíců.
Ceny Akademie
Chaplin získal 2 Oscary. Když se 16. května 1929 poprvé udílely ceny Oscar, ještě neexistovala hlasovací pravidla jako dnes a také kategorie byly proměnlivé. Chaplin byl za svůj film Cirkus původně nominován jak na nejlepšího herce, tak na nejlepší režii veselohry, ale jeho jméno bylo odstraněno a Akademie se namísto toho rozhodla mu udělit ocenění za ,,všestranost a mimořádné nadání pro hraní, scénář, režii a produkci Cirkusu“. Druhého Oscara získal Chaplin o 44 let později, v roce 1972.
Ve svých filmech Chaplin několikrát vyjádřil opovržení cenami Akademie; jeho syn Charles junior napsal, že Chaplin rozhněval Akademii v roce 1930, když z legrace použil svého Oscara z roku 1929 jako dveřní zarážku. To by mohlo vysvětlovat důvod, proč nebyla Světla velkoměsta, podle některých kritiků nejlepší zvukový film té doby, nominována na Oscara.
Často je také přehlíženo, že Chaplin získal v roce 1973 Oscara za nejlepší hudbu k filmu Světla ramp.
Chaplin a ženy
Chaplinův vřelý vztah k opačnému pohlaví byl důležitou součástí jeho života i kariéry, jak v dobrém tak ve zlém.
Edna Purviance byla první herečkou, kterou Chaplin obsadil do hlavní role během svého působení u Essenay a Mutual films v letech 1916-1917. V této době mezi nimi vznikl kromě vztahu profesního i vztah ryze osobní. Tento románek však brzy skončil a Chaplinova svatba s Mildred Harrisovou koncem roku 1918 jej ukončila definitivně. Přesto byla až do roku 1923 hlavní hrdinkou Chaplinových filmů a až do své smrti v roce 1958 s ním udržovala vřelý přátelský vztah.
23. října 1918 se devětadvacetiletý Chaplin oženil s šestnáctiletou herečkou z Čaroděje ze země Oz Mildred Harrisovou. Vzali se kvůli údajnému těhotenství tehdy nezletilé Mildred. Nakonec měli jedno dítě – Normana Spencera Chaplina – který zemřel v útlém věku; rozvedli se v roce 1920. U rozvodu Chaplin vypověděl, že měla Mildred lesbickou aférku s tehdy slavnou herečkou Allou Nazimovou, proslulou sváděním mladých hereček. Harrisová na oplátku označila Charlieho za sexuálního maniaka.
Mezi lety 1922-23 se Chaplin zapletl s polskou herečkou Polou Negri, která přijela točit filmy do Hollywoodu. Tento románek trval asi 9 měsíců, ale na rozdíl od ostatních Chaplinových vztahů, které se úzkostlivě snažil držet v tajnosti, se těšil velké publicitě. Mnoho Chaplinových životopisců se shodlo na tom, že tento vztah byl založen z velké míry kvůli získání pozornosti veřejnosti.
V 35 letech, během příprav na film Zlaté opojení, se zamiloval do 16-tileté Lity Grayové. Vzali se 26. listopadu 1924 poté, co otěhotněla. Měli dva syny, herce Charlese Chaplina juniora a Sydneyho Earla Chaplina. Jejich manželství bylo katastrofa a při mimořádně hořkém rozvodu vysoudila Lita na Chaplinovi více než milion dolarů. Skandál Lity Grayové dosáhl té nejhorší podoby. Ve 42 stránkové obžalobě přiřkla svému bývalému muži všechny myslitelné sexuální zvrhlosti a společenské hříchy. Obžalovací spis vyšel v malém knižním vydání a senzacechtivá společnost po celém světě hltala snůšku smyšlených intimností ze života slavného komika. Chaplinův životopisec Joyce Milton napsal v knize Tramp: život Charlese Chaplina, že toto manželství inspirovalo Vladimira Nabokova k napsání románu Lolita.
V letech 1932-1940 udržoval Chaplin milostný i profesní vztah s herečkou Paulettte Godardovou, která s ním po celou tuto dobu žila v domě na Beverly Hills. Chaplin Godardovou ,,objevil“ a dal jí roli v Moderní době a Diktátorovi. Odmítnutí objasnit jejich vztah je často považováno za důvod, proč Godardová nedostala roli Scarlet O´Harové ve filmu Jih proti severu. Když v roce 1940 svůj vztah ukončili, Chaplin i Godardová veřejně prohlásili, že byli tajně oddáni v 1936. Jejich manželství skončilo přátelským vyrovnáním v 1942.
V roce 1942 měl Chaplin krátkou aférku s Joan Barryovou, která měla hrát v jeho filmu, ale jejich vztah ukončila Joanina mentální choroba a její následné obtěžování Charlieho. Toto krátké vzplanutí bylo pro Chaplina noční můrou. Joan Barry podala na Chaplina žalobu o otcovství dítěte, na něž – navzdory tomu, že krevní zkouška byla negativní – byl soudně přinucen platit alimenty. Nespravedlnost tohoto soudního rozhodnutí později vedla ke změně v kalifornském zákoníku, aby byly krevní testy uznány jako důkaz. Image Charlieho Chaplina na americké veřejnosti byla neustále narušována podobnými soudními spory.
Během soudních tahanic ve věci Joan Barryové potkal Charles Oonu O´Neillovou, dceru Eugena O´Neilla, a 16. června 1943 se s ní oženil. Jemu bylo 54, jí 18. Starý pan O´Neill s nimi po svatbě přerušil veškeré styky, a to až do své smrti. Zdá se, že Oona a Charlie našli jeden v druhém to, co jim tolik chybělo: ona toužila po otcovské lásce a on ocenil její věrnost a podporu v období osobního úpadku. Jejich manželství bylo dlouhé a šťastné, společně měli tři syny a pět dcer. Oona přežila Chaplina o 14 let, ale poslední léta prožila v zármutku po milovaném Charliem. Zemřela v roce 1991 na rakovinu slinivky břišní.
Chaplinovo celoživotní zaujetí mladšími ženami je jednou z kontroverzních stránek jeho života. Jeho životopisci to přisuzují setkání s Hetty Kelly, do které se zbláznil během jeho vystupování v music hallech, a která ztělesňovala jeho ženský ideál. Chaplin si liboval v roli objevitele a blízkého rádce mladých hereček; s výjimkou Mildred Harrisové začala všechna jeho manželství a většina vážnějších vztahů tímto způsobem.
Chaplin otcem
V šedesátých letech se v tisku všeobecně tvrdilo, že Chaplinovy děti svému otci příliš velkou radost nedělají. Vina se přisuzovala nejčastěji samotnému Charlesi Chaplinovi, jenž ve svém švýcarském sídle vládl sice rukou pevnou, avšak svými vžitými zvyklostmi a řádem, který určoval, vytvořil pro své děti pravděpodobně nepřirozené podmínky. Psalo se tehdy: ,,Chaplinovy děti trpí pocitem méněcennosti. Bojí se, že zklamou, anebo že se dokonce stanou hanbou svého velkého otce. Život s ním není nikterak lehký, neboť Chaplin je přesvědčen, že se nikdy nemýlí a nesnáší proto nejmenší odpor. Dětem vštěpuje myšlenku, že svět je ukrutný a nemilosrdný, život tvrdý. Děti nesmějí bez zaklepání vstoupit do otcovy pracovny.“
Je z tisku známo, že každý týden čekal děti doma povinný biograf, když si jejich otec nechával znovu a znovu promítat své staré filmy. Televize jim byla odepřena. Denně musely cvičit balet a hru na klavír. Děti se snažily vymanit se z otcova vlivu, osamostatnit se, postavit se na vlastní nohy. Chtěly samy za sebe něco dokázat. A tak se Charles chaplin ještě za svého života dočkal nejednoho zklamání. On byl příliš starý, ony příliš mladé.
Že je situace dnes už zase jiná a mnohé z jeho dětí žijí šťastně (některé dokonce dosahují úspěchů na stejném poli, na kterém byl jejich otec hvězdou), to se dalo tak trochu předpokládat…
Charles Chaplin jr. se narodil ve Spojených státech roku 1925. Podobně jako jeho o rok mladší bratr Sydney byl povolán v roce 1944 do vojenské služby. Na rozdíl od svého bratra se účastnil bojů na západní frontě. V sedmadvaceti letech dostal od otce malou úložku jednoho z klaunů v baletní scéně ve filmu Světla ramp. Bylo to nejspíš jeho jediné vystoupení před kamerou; přesto bydlel celý život v Hollywoodu a vášnivě věřil, že se jednou prosadí jako jeho otec. V roce 1960 vydal knihu vzpomínek Můj otec, Charlie Chaplin. V šedesátých letech se o něm píše jako o notorickém alkoholikovi. Jeho život skončil v roce 1968 v hollywoodském domě jeho matky. Kalifornský tisk se tehdy v souvislosti s jeho záhadnou smrtí ptal: Nastala smrt opravdu následkem náhodného výstřelu při čištění revolveru?
Sydney Chaplin, bratr Charlese jr. se narodil ve Spojených státech v roce 1926. V roce 1944 byl povolán do vojenské služby a pověřen řízením armádního souboru. Otec mu rovněž svěřil roli ve Světlech ramp. Sydney však – na rozdíl od Charlese jr. – dostal větší hereckou příležitost. Zahrál si roli maldého skladatele jménem Neville. V Hraběnce z Hongkongu dokonce hrál jednu z hlavních rolí, po boku Sophie Lorenové a Marlona Branda. Mezi ním a otcem také nebylo vždycky všechno v pořádku. Je znám jeho někdejší výrok: ,,Svému otci vděčím jenom za to, že je mým otcem. Byl to rozmar přírody. On si nepřál mne, já si nepřál jeho.“ Sydney sice jako herec nedosáhl žádného výrazného úspěchu, ale pravda je, že hlavně koncem šedesátých let hrál v celé řadě filmů – v USA, ve Francii, v Itálii, v Holandsku.
Geraldine Chaplinová – první dítě z Chaplinova manželství s Oonou O´Neillovou. Narodila se v USA, v Kalifornii, v roce 1944. Od dětství projevovala nadání k baletu. Poprvé si zatančila, když jí bylo osm let, ve filmu Světla ramp. Po dětství, prožitém v otcově domě ve Švýcarsku, odjela v sedmnácti letech do Londýna, kde absolvovala školu baletního výcviku u tamního Královského baletu. Po několika televizních vystoupeních odešla do Paříže, kde se uvedla v Prokofjevově Popelce a kde pak začínala i svou následnou filmovou hereckou dráhu. Charles Chaplin se na ni prý tehdy velice rozzlobil; nepřál si, aby se Geraldine stala herečkou. Je paradoxní, že to je dnes právě Geraldine, která se ze všech Chaplinových dětí dostala na své umělecké dráze nejdál a je uznávanou filmovou hvězdou. Hrála po boku hned několika slavných herců: Ve filmu Pro jedno krásné letní ráno byl jejím partnerem Jean-Paul Belmondo, v Doktoru Živagovi Omar Shariff, s Jamesem Masonem si zahrála v Cizinci v domě a v komedii Na stromě pak hrála s Louisem de Funésem. Také otec jí dal nakonec příležitost – hrála v Hraběnce z Hongkongu…Po roce 1990 sehrála svou vlastní duševně chorou babičku ve filmovém životopisu Chaplin režiséra Richarda Attenbourougha a filmovou matku Winony Ryderové ve Scorseseho oskarovém snímku Věk nevinnosti.
Michael Chaplin se narodil v USA v roce 1946. Jako šestiletý se spolu se sestrami Geraldinou a Josephinou objevil poprvé ve filmu Světla ramp, kde hráli společně děti z předměstské čtvrti. O pět let později dostal od otce roli mladého amerického chlapce ve filmu Král v New Yorku. Michael rovněž záhy odešel ze švýcarského domova do Londýna, kde navštěvoval dramatickou školu. V osmnácti se však stal beatníkem a zamiloval se do pětadvacetileté anglické herečky Patricie Johnsonové, s níž se proti vůli rodičů oženil a založil rodinu. Žil prý s manželkou a s dítětem v malém bytě, zřekl se otcových peněz a pobíral státní podporu. V polovině devadesátých let však přinesl náš tisk zprávu, že osmnáct let po smrti Charlieho Chaplina a čtyři roky po smrti jeho ženy Oony je dům Manoir du Ban ve švýcarském Vevey plný života, neboť tu žije právě Michael s manželkou Patricií a v létě prý tu tráví prázdniny jejich pět dětí. Tři z nich – dospělé dcery Dolores, Carmen a Kathleen – se rozhodly pro hereckou ( případně režisérskou) dráhu…
Josephine Chaplinová se narodila v USA v roce 1949. Svůj filmový debut si odbyla ve věku tří let ve Světlech ramp. V dětství toužila stát se operní pěvkyní a pět let se učila zpívat. Výsledky však nebyly uspokojivé, a tak se operní dráhy vzdala. V roce 1967 si také ona zahrála v Hraběnce z Hongkongu a zejména v sedmdesátých letech si zahrála v celé řadě filmů.
Viktoria Chaplinová se narodila v USA v roce 1951. Ve filmu si zahrála až v otcově Hraběnce z Hongkongu. Začátkem sedmdesátých let uvažuje Charles Chaplin o tom, že scénář svého příštího filmu, o andělovi, který sestoupí na zem, napíše právě pro ni. O rok později se však objevila v novinách zpráva: S otcovským domem se rozešla i Viktoria Chaplinová. Spíše se dá říci – že utekla. Následovala třiatřicetiletého bývalého herce Jeana-Baptista Thierrého, a tím se její sen vlastně splnil: chce jít ve stopách svého otce a začínat uměleckou dráhu jako chudý klaun – i když v sukních…
Zbývající čtyři sourozenci se už narodili v Evropě: Eugene Chaplin v srpnu 1953, Jane Chaplinová v prosinci 1957, Annette Chaplinová v prosinci 1959 a Christopher Chaplin v červenci 1962. Je známo, že o divadelní hereckou dráhu se pokouší Annette. Nejmladší, Christopher Chaplin, začal hrát už ve svých osmi letech, pak měl zaječí úmysly k muzice (hrál na klavír a na kytaru), herectví však prý bylo silnější. Vystudoval tedy hereckou školu v Londýně a od té doby se věnuje výhradně herectví. Mimo jiné hrál i roli Franze Kafky ve filmu Jaromila Jireše Labyrint.
Chaplin rytířem
Přestože dosáhl největších úspěchů ve Spojených státech a byl tamním občanem od roku 1914 do roku 1952, Chaplin nikdy nezapomínal na svůj britský původ. 9. března 1975 byl královnou Alžbětou II. povýšen do šlechtického stavu. Toto vyznamenání mu bylo poprvé navrhnuto už v roce 1931 a poté znovu roku 1956, kdy bylo tehdejší konzervativní vládou zamítnuto ze strachu z narušení vztahů s USA v době vrcholící studené války a plánované suezské invaze.
Chaplin přítelem Československa
Francouzský historik filmu Georges Sadoul ve své knize Charlie Chaplin napsal: ,,Chaplin se nikdy netajil svými sympatiemi a láskou k Československu a s živým zájmem sledoval, zejména po minulé válce, budovatelské úsilí československého lidu. Na důkaz tohoto zájmu věnoval již v roce 1946 Čs. kinematografickému muzeu při Technickém muzeu v Praze několik tradičních rekvizit, které tvořily vnější podobu jeho nezapomenutelného ,,tuláka Charlieho“ – svou buřinku, rozšmajdané boty a bambusovou hůlčičku. Tyto rekvizity byly velkým obohacením pražských muzejních sbírek, poněvadž symbolizují jednu z nejvýznamnějších kapitol z dějin světové kinematografie.“
Ve dvacátých letech zářila Chaplinova hvězda na filmovém nebi naplno jako stálice. Všude na světě začaly tehdy vycházet desítky knih o Chaplinovi. Nejinak tomu bylo i u nás. Stejně jako miliony prostých diváků aplaudoval Chaplinovu dílu nadšeně také svaz pokrokových umělců Devětsil. Chaplin se stal idolem pro Vítězslava Nezvala, Konstantina Biebla i pro Vladislava Vančuru, Karla Konráda, Jiřího Voskovce a Jana Wericha, Jindřicha Honzla a dlouhou řadu dalších našich spisovatelů, básníků, výtvarných umělců i herců. Brněnský Devětsil, založený roku 1923, jmenoval v roce 1925 Charlese Chaplina svým čestným členem.
I ve třicátých letech se událo leccos zajímavého; sám Chaplin v knize Můj životopis píše: ,,…A tak mě na Cote d´Azure, kde jsem neměl co dělat, potkalo to štěstí, že jsem se seznámil s velice půvabnou dívkou, obdařenou vším potřebným pro rozptýlení té melancholické hodiny nudy. Nebyla ničím vázaná stejně jako já a brali jsme se navzájem tak, jak jsme se jeden druhému jevili. Svěřila se mi, že se právě vzpamatovala z nešťasné lásky k jednomu mladému Egypťanovi. Třebaže jsme o svém vztahu nemluvili, bylo mezi námi jasno; věděla, že se nakonec vrátím do Ameriky. Dával jsem jí týdenní apanáž a chodili jsme spolu po kasínech, restauracích a galavečírcích. Večeřeli jsme spolu a tančili tango a bavili se všemi obvyklými způsoby. Její blízkost mne však lapila do sítí jejího kouzla a došlo k nevyhnutelnému: zapletl jsem se citově, a když jsem myslel na návrat do Ameriky, nebyl jsem si příliš jist, jestli se s ní chci rozejít. Pouhé pomyšlení na rozchod mě naplňovalo lítostí; byla veselá, okouzlující a sympatická…“
Není důležité, že s touto dívkou Chaplin prožil nejen chvíle krásné, ale i moment rozčarování, důležité – či spíše zajímavé – je, že tato Chaplinem nejmenovaná dívka byla jistá Marie Müllerová z Mariánských Lázní. A zajímavé je i to, že bychom se o této skutečnosti nedozvěděli, nebýt zprávy, která vyšla ve většině našich deníků 23. června 1931: Charlie Chaplin a Vlasta Burian se setkali na francouzské riviéře. Pravilo se v ní, že v Juan-les-Pins dlí také Charlie Chaplin se svým novým objevem, Marií Müllerovou z Mariánských Lázní, a že sem také dorazil Vlasta Burian s chotí, režisér Martin Frič se ženou a scénárista Václav Wassermann. Na promenádě se Burian setkává s Charlie Chaplinem.
V únoru roku 1935 se v českém tisku objevuje zpráva, podle níž se Chaplin zajímá o námět filmu Voskovce a Wericha a režiséra Martina Friče Hej rup!. Chaplin prý vyslovil přání poznat tuto českou veselohru, aby její námět eventuálně zpracoval jako svůj příští film. O dva měsíce později přináší tisk další pozoruhodné zprávy: Chaplin chystá natáčení Dobrého vojáka Švejka.
Koncem šedesátých let se Chaplin opět začal zabývat námětem, který byl dílem českého autora a lákal jej k filmové adaptaci. Tu čest, že se právě Charles Chaplin zabýval jeho dílem, měl tehdy spisovatel Ladislav Fuks a jeho román Pan Theodor Mundstock.
Po natočení filmu Hraběnka z Hongkongu měl Charles Chaplin sice různé plány, ale zájem o Fuksova Pana Theodora Mundstocka se zdál být velmi nadějný. Jenomže – jak známo – po Hraběnce z Hongkongu už Chaplin žádný další film nenatočil, a tak i v případě tohoto námětu českého autora zůstalo jen u neuskutečněného záměru. Chaplinovi už bezesporu ubývalo sil. Stačil ještě v roce 1974 připravit do tisku obrazovou autobiografii Můj život v obrazech, to však už byl jeho definitivně poslední realizovaný tvůrčí počin. Za tři roky nato zemřel…
Smrt
Dne 25. prosince 1977 Charles Spencer Chaplin zemřel (po mozkové mrtvici).
Jeho smrtí se však mnoho nezměnilo; ne, tulák Charlie neodešel. A příčinou nebyla pouze nesmrtelnost jeho díla, ale sama jeho osoba.
Když ráno 3. března 1978 přicházel na hřbitov v Corsillier sur Vevey správce, už u vchodu si všiml, že vedle Chaplinova hrobu leží kopec čerstvé hlíny. Hrob byl prázdný. Správce okamžitě informoval policii a zpráva o vandalském činu rázem obletěla celý svět. Případu se ihned ujala federální policie a Interpol. Hypotézy o důvodu tohoto činu byly tři : krádež pro výkupné, fanatismus, anebo hrozný žert. Nejpravděpodobnější se od začátku zdála být hypotéza první. Chaplinova vdova Oona a čtyři z osmi Chaplinových dětí – Christopher, Annette, Victoria a Geraldine – od onoho dne neopouštěli dům. Zloději se však nehlásili. Množily se nové a nové dohady, například, že pachatelé mohou být nacisté. Třeba jde o pomstu člověku, který ve svém filmu Diktátor tak dokonale zešměšnil Adolfa Hitlera a jeho stoupence; v takovém případě by však už byly Chaplinovy ostatky zničeny a záhada by se nikdy neobjasnila. Jiný názor přičítal tento čin britským nacionalistům, neboť Angličané vznesli hned po komikově smrti požadavek, aby byl pochován tam, kde se narodil.
Uplynulo několik týdnů. Pobouřená světová veřejnost marně čekala na rozuzlení celého smutného případu. Konečně se světem rozletěla zpráva ze Švýcarska, že rakev s tělesnými pozůstatky Charlieho Chaplina byla nalezena. Dva vyděrači, kteří byli ve Švýcarsku v politickém azylu – osmatřicetiletý Bulhar a čtyřiadvacetiletý Polák – zakopali rakev na kukuřičném poli nedaleko západního břehu Ženevského jezera a žádali výkupné půl milionu švýcarských franků. Výkupného se nedočkali. Policii se podařilo s pomocí odposlechu telefonických rozhovorů členů Chaplinovy rodiny a dalších 200 lidí identifikovat jednoho ze zlodějů. Zatčení obou bylo pak už jen technockou otázkou a Charles Chaplin se přece jen dočkal zaslouženého odpočinku.
Charlieho odkaz
Charlie Chaplin se dočkal i svých soch a pomníků. Chaplinova socha připomínající poslední část jeho života stojí ve Vevey a její replika byla instalována na Leicester Square v Londýně. Další Chaplinova socha stojí v norském hlavním městě Oslo, před největším kinem s názvem Colosseum. V sedmdesátých letech byl Chaplinův pomník postaven také v bulharském městě Gabrovo, u tamějšího Domu humoru a satiry, v čele budoucího Parku smíchu. V roce 1988 zvítězil v konkurzu na pomník němého filmu pro nový Barrandov návrh, který je dílem sochaře Vladimíra Preclíka. Pomník, který je dominantou Chaplinova náměstí a je vysoký 4 metry, představuje rozfázovaný pohyb zdravícího tuláka Charlieho.
Chaplin má také svou hvězdu na hollywoodském chodníku slávy (ta mu byla věnována až v sedmdesátých letech, kvůli jeho kontroverzním politickým názorům v padesátých a šedesátých letech).
V roce 1968 se Charles Chaplin objevuje poprvé na československé poštovní známce, jejímž autorem je Adolf Hoffmeister. Na poštovní známce Velké Británie se objevil až v roce 1985 a teprve v roce 1994 se objevil na známkách Spojených států.
Po celém světě se koná ve znamení Chaplina řada filmových přehlídek a festivalů, např. ve Vídni či Gabrovu. Mezinárodní festival filmové komedie se pravidelně koná rovněž ve Vevey. Hlavní cenou je Zlatá hůlka.
Od roku 1982 existuje ve Frankfurtu nad Mohanem soukromé muzeum věnované památce Ch. Chaplina – CHAPLIN-ARCHIV. Jeho majitelem a zřizovatelem je nadšený Chaplinův obdivovatel, inženýr Wilhelm Staudinger, který si Chaplinovy grotesky zamiloval už jako malý chlapec. Součástí Staudingerova Domu pro Charlieho je miniaturní biograf, v němž mohou zájemci zhlédnout všechny Chaplinovy filmy, a knihovna s několika sty tituly snad ve všech jazycích světa včetně čínštiny.
Ani po jeho smrti se Chaplinovo jméno nevytratilo ze stránek tisku. Reportéři předního amerického listu New York Times např. odhalili a zveřejnili začátkem roku 1986 skutečnost, že agenti FBI více než padesát let sledovali Charlese Chaplina pro jeho politické názory, díky jimž byl zařazen do skupiny tzv. rozvratných elementů. Spis Charlese Chaplina, který se americkým novinářům podařilo získat, obsahoval na 1900 hustě popsaných stran.
V té době byly také v Londýně vydraženy charakteristické Chaplinovy znaky – jeho buřinka a hůlka. V roce 1920 koupil Charlie oboje za pět liber – v létě roku 1986 byly předměty vydraženy za 15 000 liber. Potěšující na tom je snad jediné, že byly zakoupeny pro nově zřizované Chaplinovo muzeum nedaleko jeho rodného domu v Londýně.
U příležitosti oslavy 100. výročí narození světoznámého komika byla ve Švýcarsku vyšlechtěna růže, která má jméno Charlie Chaplin.
V roce 1992 natočil režisér Richard Attenborough oscarový snímek o Charlieho životě nazvaný Chaplin, v němž si zahráli mimo jiné Robert Downey Jr., Dan Aykroyd, Geraldine Chaplin (Charlieho dcera, která ztvárnila jeho matku, svou vlastní babičku), Sir Anthony Hopkins, Milla Jovovich…
Přes falešná obvinění a nešťastné lásky a manželství, kterými prošel, měl Charlie Chaplin na počátku dvacátého století obrovský vliv na celou společnost. Rozesmál mnohem více lidí, než kdokoliv jiný, a změnil způsob nazírání na svět okolo nás. Jeho filmy byly i pro ty slabší, chudší a méně vzdělané, plné soucitu a porozumění, jeho filmy byly o něm.
Komentáře
Přehled komentářů
Navzdory všem snahám FBI zdiskreditevat jméno Charliho Chaplina, je zejména v USA stále nesmírně populární. Má tisíce soch, sošek nejen na náměstích, ale v nejrůznějších galeriích v Las Vegas, a po celém USA. Nádherně zpracované sochy Charleyho má ve svých sbírkách mnoho herezkých osobností, a jiných uměleckých celebrit. Bronzové sochy Chaplina nejrůznějších velikostí a v luxusním uměleckém provedení lze zakoupit v mnoha arts obchodních galeriích, právě v USA. Domnívám se, že pokud by vznikla filmivá cena se soškou Chaplina, předčila by i slavného Oscara, ze kterého si žertem udělal zarážku do dveří.
Článek
(Ladislav Sheen, 11. 3. 2023 9:58)